Beat generation
Beatníci, beat generation
Jedná se o pojem zahrnující kulturní hnutí přelomu 50. a 60. let. Jednotliví spisovatelé byli naprosto odlišní a psali zcela odlišná literární díla. Co je ovšem spojovalo, byl pohled na svět a jeho prožívání. Autoři se vědomě bouřili proti konvencím své doby, odmítali konzum své "kapitalistické" společnosti, užívali si svobody, žili bohémským způsobem života, což zahrnovalo také užívání drog a alkoholu, podle jejich názoru jim užívání drog zlepšovalo kreativitu. Svoji tvorbu doprovázeli jazzem, a aby byli v kontaktu se svými čtenáři, začali svoje díla veřejně recitovat. Častým způsobem jejich života bylo popojíždění po státech a prosté prožívání tohoto cestování. Ve svých textech byli naprosto upřímní, což čtenáře často šokovalo. Součástí beatníků byl také buddhismus, kterému se mnozí věnovali. Beatníci jednoznačně odstartovali vznik hnutí hippies, které se stalo masovým hnutím.
Jack Kerouac - román Na cestě (1957)
Allen Ginsberg - básnická sbírka Kvílení (1956) - po jejím uveřejnění byl zatčen nakladatel a básník Lawrence Ferlinghetti s tím, že nejde o poezii, ale o propagaci alkoholismu a fetování, osvobodil ho soud, který prohlásil, že i toto je umělecké vyjádření
William S. Burroughs – byl závislý na heroinu a takový katalog nelegálních drog podává například ve svém díle Feťák.
Mezi beatníky se svojí tvorbou řadí také Ken Kesey
Mezi české beatníky se řadí Václav Hrabě - přehled a ukázka, Inka Machulková a Vladimíra Čerepková Inka Machulková vysvětlila český beatnický protest jako "My jsme tehdy rebelovali ne proti politice, ale proti konzumnímu způsobu života, proti maloměšťáctví, bezduchému materialismu, byrokracii, což jsou vlastně problémy všech myslících lidí i mimo komunistický blok." (str. 32, Veronika Müllerová: Ostermannova Viola, Tábor 2008)
Čeští beatníci recitovali své verše v Poetické vinárně Viola. Uměleckým vedoucím a spoluzakladatelem projektu byl tehdy Jiří Ostermann. První představení ve Viole proběhlo v roce 1963. Viola byla prostorem, v němž se mohli básníci setkávat, tvořit i hodnotit. Poezie byla v 60. letech velmi oblíbená, básně vycházely v různých časopisech a novinách, od roku 1956 existoval také časopis Světová literatura (zástupcem šéfredaktora byl tehdy Josef Škvorecký). A právě v tomto časopise vycházely překlady zahraniční literatury včetně beatnických básníků amerických i sovětských.
Viola se nacházela na Národní třídě na Starém Městě v Praze. Nebylo to divadlo v pravém slova smyslu, ale vlastně skutečná vinárna s každodenním programem poezie. Recitovala se tu poezie, hrál jazz, konaly se tu jam session a výstavy. Do Violy chodilo mnoho osobností české i světové kultury a rády se tam vracely. Kmenovými autory Violy byli Inka Machulková, Václav Hrabě - poznámky a Vladimíra Čerepková.
Viola měla otevřeno od 19 hodin do 2 hodin do rána. Lidé v domě si stěžovali na hluk, idyla trvala dva roky. Pod vlivem různých názorů začal všem docházet dech. Ostermann ztrácel chuť do práce, nebyl schopen realizovat svůj vlastní plán, začal podléhat alkoholu a drogám, ve Viole se bral fenmetrazin, jak na to vzpomíná Vl. Čerepková i další. Nakonec se musela změnit, ale to už byl jiný svět. Ostermannova Viola tak trvala pouhé dva roky 1963 - 1965. Recitovali v ní slavní zahraniční návštěvníci: sovětský básník Vozněsenskij, Jevtušenko, italský básník a prozaik Paolo Pasolini, americký básník Allen Ginsberg, Günther Grass a další. Z českých osobností tam kromě trojice zmiňovaných beatníků recitoval herec Jan Tříska, do Violy chodil Miloš Forman, Václav Havel, Milan Kundera, Pavel Landovský, Jiří Hrzán, Věra Chytilová, Petr Hapka, Karel Gott, zpívala tam Hana Hegerová Následná Viola, pod vedením Vladimíra Justla, se stávala více profesionální.
Jiří Ostermann (1935 - 1990) - režisér, herec, recitátor, ředitel Poetické vinárny Viola.
Inka Machulková (1933), vystudovala Vysokou školu chemicko-technologickou, v roce 1968 emigrovala do Mnichova. Její básnické sbírky: sb. Na ostří noci, Kahúčú, Kámen komediantů, Neúplný čas mokré trávy.